Srpen 2016

Hlavně, že nějaký máte - proč nejím maso

16. srpna 2016 v 21:00 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

Zvířata jsou na světě ze svých vlastních důvodů. Nebyla stvořena pro lidi, stejně jako černí nebyli stvořeni pro bílé a ženy pro muže. Alice Walker

Ráda bych se vyjádřila nejprve k obrázku. Je tam napsáno VEGAN, ano, a v titulku prý proč nejím maso. Chci pozornit případné rejpaly, že rozdíl mezi vegetariánstvím a veganstvím je mi vemi dobře znám.
I přesto nedovedu naplno říct, že bych byla "pouze" vegetarián, nebo "už" vegan.
Mám několik dobrých důvodů, proč maso nejím. Prvnotním z nich je, že mi to připadne hnusný. Opravdu. Spousta lidí se mě ptá - a to jako na to nemáš chuť ani v létě na grilovačce, cejtit tu vůni grilovanýho masa-??
Ani ne, čoveče.
Připadne mi to stejne blbý jako si třeba utřít prdel novinama nebo žvejkat pochcanou trávu. Prostě divný.
Nehledě na to, že vy, naši milí masožravci, máte pocit, bůh ví, jak dobrý masíčko nejíte. A to, že se v supermarketech napichuje hypermanganem, aby nebylo zelený a pro ty, co mi budou teď říkat, jak kupujou maso jenom u řezníka... Mám pro vás blbou zprávu, tam to dělaj taky.
A představa, že sežeru něco, co kokodákalo, chrochtalo, bučelo, nebo nedejbože štěkalo, je dost drsná.
Z některých výrobků z masa se mi dělá tuplem nanic, například pomletá masová šlichta ve střevě, kde ještě dost nedávno procházela stolice, nebo neprodejný starý zbytky, který se jednoduše pošmelcujou a vy za to vysolíte kilo s tím, že kupujete mleté maso.



V práci si na oběd dám máloco, protože maso je dnes už prostě denodenně a všude. Když moje šéfová četla nabídku, dost jsem jí zkazila chuť.
"Hele, plněný kuřecí řízek, čím by mohl byt plněnej?"
"Já ti nevím, je kuřecí.. Tak že by prasetem?"

Můj postoj ke stravování je dost přímý a nehodlám ustoupit. Maso je pouze zlomek toho, čemu se vyhýbám. Sračky jsou v lecčem, neříkám, že ne. Můžete se mě zeptat na jakejkoliv výrobek a klidně vám svěřím, co si myslím. Dnes jsem se rozčilovala, že nechápu, jak si někdo může dát chlebíček na svačinu. Nechápu to proto, že chlebíčky mám spojený s oslavou a v práci určitě nic neslavím. A kolega mi řekl, ať mu raděj sdělím, co jím, protože to bude kratší. A měl pravdu. Vydržím celej den jíst ovoce. Bez problému. Nebo jen pít. Vydržela bych tři dny bez pocitu hladu. Můj rekord byl týden a to ne proto, že bych chtěla hubnout (nemám co). Nikdy jsem si nevymrčovala proto, že chci zhubnout. Nechci, naopak. Když mám den, naopak zmlasknu i dvě čokolády a zajim to koláčem a pizzou. V pohodě..
Takže lidi, zkuste změnit názor, že člověk je masožravec a že je to normální..

Načítání a taky to, že nemám fejsbuk

1. srpna 2016 v 20:23 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

" Lidé spolu mohou nesouhlasit a pořád se mít rádi. Přátelství je víc, než souhlas."
Jaycee Dugardová

Je mi devatenáct let a nemám xichtoknihu, od svých patnácti. Denodenně se setkávám s různými situacemi, které se okolo FB motají. Když někomu řeknu, že tuto věc nepotřebuju a je mi bez ní líp, slýchám buď obdivné zahvízdnutí, že to se dnes vážně nevidí, nebo překecávačku, že to můžu mít a mít tam jen pár lidí, že si můžeme psát. Ne, nevěřím tomu. Mám několik důvodů, proč jsem tak zarytá:
1. Pokud mi někdo řekne, že sice FB má, ale nechodí tam, tak si myslím své a zeptám se - proč ho teda máš?
2. Nepotřebuju být světu na odiv
3. Jsem šťastná, že se tímto vyhýbám zamotání se do náročné konverzace na trapná témata, kde má každý potřebu informovat, aniž by byl informován. Každý má nějaký názor, ikdyž je to jen pouhé pozérství. Každý vykřikuje svoje postoje vůči čemukoliv, hejtuje něco, co sám dělá a tak podobně. Jsem totiž citelně založená osoba, která nekonečně kroutí hlavou nad lidskou jednoduchostí a omezeností. Vím, že bych se naprosto zbytečně nasrala.
4. Zobrazeno. Ano, vím, že bych propadla nezkrotitelné touze čumět na profily jiných.
5. Strávila bych nad nesmysly víc času, než chci, ba víc, než co si můžu dovolit.
6. Raději si povykládám u kafe, vína, piva, cigarety, nebo "na sucho", ale hlavně - z očí do očí.
7. Naučila jsem se nenechat se ovlivnit nebo ovládnout cizí silou. Našla jsem sama sebe, vím, kdo jsem. Nemám strachu hovořit o svých postojích nahlas a se vzpřímenou hlavou. Mám obavu, že čuměním na modrou lištu bych to ztratila, nebo minimálně ochudila.

Ráda prožívám věci na vlastní kůži. Nechci žít virtuálně. Lidé snadno zapomenou na to, co jste řekli. Ale méně často zapomenou na to, jak se s vámi cítili. Tohohle se snažím využívat i v práci, ne nadarmo jsem se u maturity pustila do psychologie :)
Je rozdíl, pokud přijdu a řeknu Dobré ráno a předvedu všechny svoje zuby, nebo zabrblám Dobré ráno kachličkám na podlaze.
Myslím, že je těžké vyjádřit můj - přímo - odpor k trávení času na FB. Poznala jsem jednu super holku, s obrovským energetickým potenciálem, dá se s ní vykládat o všem a má příjemně nakřápla zabarvený hlas. Prser je, že sama přizná, že je na FB závislá a otevírá ho ještě než vyleze z postele.

Tomu říkám error.