...si píšu i deníček

31. července 2016 v 16:49 | Cherry Steel |  Perličky
Výsledek obrázku pro writing tumblr

"Srdce se spojí s jiným tak snadno, jako se zlomí, a naše mysli se jen přehrabují rozpadlými kousky."
Jaycee Dugardová

Psát si blog pro mně vždycky bylo něco, kde jsem mohla mluvit po svym a o svym.. A motivuje mě, když vím, že Vás to baví číst. Byl velký ohlas po hláškách, které dnes a denně lítají vzduchem. Ale počkejte, to předbíhám.
Vypsat se z něčeho má svůj účel. Někdy je těžké najít někoho, kdo Vás poslechne, aniž byste měli pocit, že dotyčného nudíte, zdržujete, nebo že z vás má prdel. Jeden z těchto pocitů mívám dodt často a vážím si lidí, ze kterých cítím pochopení.
Vzkaz pro ty, kteří se zeptají, jak se mám a nepočkají na odpověď: Neptejte se.
Myslím, že tento pocit měla i Jaycee Dugardová, od které je citát výš. Pokud nevíte, je to dnes už žena, která byla v 11 letech unesena, věžněna po celých 18 let, znásiňována, trápena a svému tyranovi porodila dvě dcery. Za celých osmnáct let, než ji v roce (myslím) 2008 našli, měla sílu udržet si střízlivou mysl a nezdebilnět. Za nějaký čas pobrala odvahu a napsala knihu Uloupený život, kde barvitě líčí všechny svoje zážitky, pocity, zkušenosti, no všechno. Je veice čtivě napsaná. - Čtvrtinko, vy ji máte slíbenou, hned jak ji dočte Maruš :)
Není mnoho lidí, kteří mě znají a vědí i o tomto blogu, kam píšu. Je to pro mne výhoda - adresu znají jen ti, kterým věřím.
Dnes jsem měla od rána opravdu dobrou náladu - až jsem teda překousla první hodinu, kdy jsem pravidelně ráno nasraná a mrzutá. To je neměnné, nevím proč.
Když jsem si tak jela do práce, v Jedovnicích na chodníku stál pes. Říkám si, hlavně ať neskočí pod moje auto, jednoho střízlíka už jsem zmuchlovala. Až jsem téměř krokem projela, aby se pes nelekl, kouknu do zpětného zrcátka, zda neběží za mnou a to se podržte - po přechodu přešel silnici! To jsem se nahlas zasmála.
V práci jsem se chlubila novým šátkem, který ovšem neseženete pod pojmem šátek, nýbrž pareo.
Ale řikám:
"Včera mi přišel z Oriflamu šátek a vejdu se do něho úplně celá! Až ke kotníkům mi je!"
Peťa se začala hlasitě řehtat: "Ty vole, vždyť ty se vejdeš celá i do mýho kapesníku." - na svoje tělesné parametry už jsem poukazovala, že?
To mi přípomělo, jak přišla Jana z ambulance: "Přišla paní, 155 na 150. A teď hádejte, co je výška a co váha."
Možná už jsem Vám povídala někdy o tom, jak jsme se na tom, říkejme tomu oddělení, střídaly dvě holky, každá měla celý víkend jednou za čtrnáct dní. Takže jednou ona, jednou já. Dokud jí.. ehm.. neproudloužili pracovní smlouvu a zlstala jsem tam sama. ČIli mám všechny víkendy, ale o tom až tak hovořit nechci. Pacient se mě ptal, kde je ta dlouhá, co mě střídala.
"Nepřijde už."
"Jakto?"
"Nevím."
"Víte, nechte toho."
"Nevím, prostě nepřijde, vážně."
"Jste zlá." - no ani ne tak zlá, jako že nechci do pacientských vrstev rozšiřovat tuhle skutečnost a navíc nejsem zastánce šuškandy. Jenže už jsem u jádra pudla. Ta dívka, o které píšu, chodí s mým bývalým přítelem, se kterým jsem byla dva roky.. No není to sranda? Měly jsme spolu i společnou skříňku. Bylo mi to fakt k smíchu, jak ten život vymýšlí tyhlety vtipný srandičky. Mě to je jedno, já vim svoje a víte jak to je, něco skončí a vy se těšíte na to nový, lepší, a jste obohaceni o nový zkušenosti. Nechci srovnávat, to fakt ne, ale až si někoho najdu, už se těším na to znovupoznávání, o čem ten vztah vlastně je. Já nevzpomínám. Ani mě nehne. Prvně to bolelo, pak to bylo otravný a tím jsem toho nechala. Vzpomínky se brzo ošoupají, pokud jste v nich uvízlí, já raději naplno prožívám každý okamžik, s kýmkoliv jsem, cokoliv dělám. A věřte, že to není klišé. Pokud někdo dokáže prožívat, cítí pořád něco nového. Vyčerpat z toho okamžiku maximum a neztrácet chvilky přebíráním minulosti. Ta už vám zůstane a můžete v ní vrtat před smrtí.
Například teď cítím, že jsem do toho kafe dala moc cukru...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 31. července 2016 v 17:48 | Reagovat

Moc pěkně napsané. :)
Myslím si, že na blog lze sdílet veškeré své pocity, jedny zasáhnou, druhé rozesmějí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama