Voda z ledovce a drama na benzince

30. května 2016 v 9:53 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

"Každý má někde srdce, ikdyž je s sebou nenosí."
J. Wolker - Těžká hodina

Začala bych tím, že jsem dnes zcela nezvykle vstala v pět hodin ráno a vezla svého bratra s kamošem do Vyškova, protože jeli se třídou na výlet.
Nic zvláštního, kdybych se poté, co jsem je vyhodila na nádraží z auta, nerozhodla zajet si na benzinku pro cigarety. Na jedinou benzinku v celém Vyškově, kde otevírají v šest ráno.
Opět nic, co by mne výrazněji mělo znepokojit, zajela jsem tam a že zaparkuju - nebylo tam volné místo!
Co teď?
Ani v této situaci jsem si nenechala uvolnit velké množství adrenalinu z nadledvin a řekla jsem si, že to vezmu protisměrem. A ejhle, v protisměru auto - Jeep.
Co teď?
Chlap čuměl za volantem, jakoby spatřil přízrak a já to vzala na couvačku teď. A náááádherně jsem ozdobila stěnu benzinky rýhou od svého zrcátka. Chlap čučel dál, stále jakoby viděl Samaru nebo tak..
Nakonec jsem to riskla ještě jednou, opět auto, ale v něm dáma, která se alespoň usmála. Přes všechny nástrahy jsem se otočila s výrazným kvičením gum, koupila cigarety a s ještě intenzivnějším kvičením a řvaním motoru jsem odpelášila pryč.

Včera jsme byli na pouti. Přestože mám na zápěstí téměř druhý křížek, takzvané blujáky - tedy kolotoč, kdy jasně cítím, že můj žaludek proniká do jícnu a naopak, mám ráda. Tak jsme na jeden šli, zaplatila jsem za tři osoby, plná dojmů si nepřepočítala, kolik mi pán připomínající menší železářství vrátil a jeli jsme. Byl to kolotoč zvaný Victoria a měl tvar lodi - houpal se tu a támhle, však víte. Holčička přesně naproti postupně střídala barvy a za chvíli vypadala, že mne něčím pěkným překvapí. Nepřekvapila.
Překvapilo mě to železářství.

"Kdo z vás tří nezaplatil?"
"Já platila za tři lidi." Postavila jsem se hrdě před svého bratra a sestřenku.
"A kolik jsem ti vrátil?" Pomyslela jsem si, kdy jsme si asi začali tykat ..
"To nevím?"
"Tak se podívej!" Vytáhla jsem kapsičky svoje desetikorunky.
"Jo." Kolos se otočil a udělal dva kroky, jakože odchází. Pak si to rozmyslel.
"Ale tys mi dávala dvě pade!"
"Ano." Neměla jsem tušení, kolik stála jedna jízda, radši jsem to, říkám, neřešila.
"A tři krát čtyřicet je sto dvacet!"
Sdělil mi tu velkolepou novinu a hrábl po mých drobáčcích.
"Tak jo, nashle!"
A šli jsme.


Poslední věc, čím bych chtěla doložit, že vedu vskutku spokojený život, je aféra s unikátní láhvá VOSS.
Je to něco jako vlastnit šerpu s podpisem anglické královny, řekla bych.
Když si tuto krásnou zdravou lahev koupila moje škaredá a debilní spolužačka, tvrdila mi, že to je úplná revoluce, že v tom byla totiž voda z norského ledovce, která působí blahodárně tam a tam a onde.. A ta lahev, no, stylová, zbavena parabenů a jiných sraček (to, že si do té lahve pak dělala sirup je jiná věc) a kdesi cosi. Vídala jsem tuto úžasnost čím dál častěji, až jsem četla na stránkách TV Nova, jak se provalilo, že do toho chrstají vodu z kohoutku a že to pije i Paris Hilton. Takže půl litru žůžo vody, která bůhvíjak dlouho cestovala - za stovku. ♥
A tak si říkám, jak můžou být lidi kurva tak zasraně vypatlaní, že se nestydí dát tyto peníze do něčeho, co už od pohledu vypadá jako blbost?! Je to něco jako davová psychoza, má to jeden, musí to mít všichni, na fotečku, a tak..
A lidi, kteří mají v šálku o něco více zdravého rozumu (a chudáci nemají lahev VOSS ani artézkou vodu), se jim tiše posmívají za rohem.
Nikdy by mne nenapadlo, že i ve dvaceti, i ve čtyřiceti letech najdu lidi takto chabého uvažování..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama