Dopis do budoucnosti

9. dubna 2016 v 15:11 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

"Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat."
Sigmund Freud



Dnes jsme s holkama udělaly super věc. Rozhodly jsme se, že napíšeme "dopis do budoucnosti". Abyste tedy rozumněli, napsaly jsme každá dopis sama pro sebe, o tom, jaké máme teď pocity, starosti, jaké máme sny a cíle do budoucnosti. Pak jsme si ty dopisy vyměnily a přesně za deset let si je pošleme.
Byla to taková tajemná chvíle. Jedna spolužačka má skutečně krásné sny. Chce mít báječného chlapa, dětičky, zahrádku, pejska, svůj sport, kterým žije.
Druhá cche hned po matuře odjet za hranice se svým přítelem, naplnit svoje cestovatelské plány, poznat spoustu zemí a jazyků a pak někde zakotvit.
A co já?
Přemýšlela jsem, až jsem zjistila, že vlastně žádné plány nemám. Doslova a do písmene to nechávám na nějaké vyšší energii, na něčem, co prostě plyne. Když mám šanci, chopím se jí, ale když to nevyjde, tak se z toho neposeru.
A tak jsem popsala tu krásnou atmosféru devatenáctileté holky. Najednou jsem se stala tím, čemu se tak bráním. Uvědomila jsem si, jak sama před sebou dělám studenej čumák.
Zasnila jsem se do hloubky svýho myšlení a našla jsem tam krásný domeček, který chtěl sice opravit, ale měl zahrádku, po té běhal nádherný německý ovčák a taky koťátko. Já jsem ležela v trávě a můj manžel mě lechtal trávou na čumáku. Byl to člověk, který zkrátka věděl, jak na mně. A já mám před jménem MUDr. a za jménem DiS. A za dalších deset let třeba MBA. :)


Výsledek obrázku pro letter tumblr

A tak jsem sledovala ostatní spolužáky a přemýšlela, jaký je asi čeká osud.
Co jim život přinese. A jestli, až za deset let budeme číst ty dopisy, vezmem zelenou tužku a za každým přáním uděláme fajfku - splněno.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 9. dubna 2016 v 16:06 | Reagovat

Najít svou vlastní cestu a sny je strašně důležitý. Alespoň pro mě. Nedokázala bych žít s představou, že po matuře půjdu na nějakou vejšku a pak ať se děje, co chce. To bych vážně nezvládla. Už teď mám pár životních cílů alespoň na pár let dopředu. Chci udělat maturu za jedna a pak jít studovat douobor, abych toho neměla málo. Po studiu chci na rok odjet jako au-pair do států, pak se vrátit, něco si vydělat v tescu na skladě a pak odjet už nadobro. Dál to sice nemám, ale tohle zatím stačí. Představa toho, že sedím doma na prdeli a čekám, až se vesmír a okolní síly rozhodnou, co se mnou provedou, se mi přímo hnusí. Jsem asi holt akční člověk :D

2 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 16:19 | Reagovat

Já chci akorát dostudovat, složit maturu, dostat se na vysokou, najít si aspoň průměrně placenou práci a nic víc už nechci. Už tohle celé je dost troufalé a ambiciózní a budu muset hodně dřít, abych to aspoň z části naplnila a myslím, že ani jako trvalý zaměstnanec nebudu mít čas a nervy zabývat se jinými plány.

3 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 9. dubna 2016 v 16:24 | Reagovat

No, a já zase kdybych si tohle všechno krásně naplánovala a pak mi něco nevyšlo, něco by se změnilo, co pak? Pak najdenou po letech hry na honěnou zjistím, že vlastně nic nemám? Navíc, moje hodnoty se mění. Zkušenosti, události, všechno, co získávám, neustále mění můj pohled na svět. Dřív, když jsem si něco naplánovala, do detailů, bylo to všechno super. A pak hodinu předtím, než se to mělo uskutečnit, z toho z různých důvodů sešlo. Kdybych měla teď nalajnovaný všechno tak, jako ty, neočekávala bych žádný překvapení, nic, na co se můžu tak mimoděk těšit. A počítaš ty třeba s tím, že ti prostě něco nevyjde? Evidentně vůbec nechápeš, že se může stát něco, co ti tohle všechno prostě nedovolí udělat. Není to o tom, že jsi akční, ale podle mně trochu naivní. Protože, nezlob se, ale jediná jistota, kterou člověk v životě má je, že umře. Pracuju v nemocnici a denně poslouchám příběhy lidí, kteří měli plány, co jim neklaply. Mladej borec dělal všechno pro to, aby mohl jezdit na motorce, prvně na nějakým fichtlu, pak lepší a lepší, závodně. Jeho jediná starost byla lovit baby. Pak se vyboural a ochrnul. Teď má hovno, protože dvacet let se hnal za svým PLÁNEM  a neuvažoval nad ničím jiným. Takže k tomuhle jsou ty plány?

4 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 9. dubna 2016 v 16:26 | Reagovat

[2]: S tím souhlasím. A tohle není vůbec nudný scénář, ikdyž na první pohled tak vypadá. Protože za každou tou situací, kterou ty si přeješ se skrývá mnoho dalších, mnoho dalších šancí, které tě potkají. :)

5 Veronika Veronika | Web | 9. dubna 2016 v 23:52 | Reagovat

[3]: No tak jasně, že počítám s možností, že to nevyjde. Nevim, jaký budou ceny au-pair za pár let, nevim, jestli si neposeru zdraví nebo někdo v rodině a já se pak o ně budu muset starat. Ale naivní? Protože vím, co chci v životě udělat? Já neřikám, žej e špatně, když to někdo nechá na náhodě, ale není potřeba mi říkat, že jsem naivní a jiný kecy jenom proto, že narozdíl od tebe mám nějaký určitý směr. "Evidentně vůbec nechápu, že se může stát něco, co mi tohle všechno prostě nedovolí udělat?" Wut? Jo, může. Ale radši budu do tý doby něco dělat, než jenom sedět na prdeli a čekat AŽ se to posere. Moje názory a cíle se taky denně měněj, to je snad jasný. Ještě před měsícem jsem byla přesvědčená, že chci studovat historii, teď už si nejsem tak jistá. A tolik toho je plno. Ale odmítám dělat velký hovno a jenom čekat, co přijde. Protože pak, jak sama píšeš, přijde jenom ta smrt a já si nesplním ani jediný sen. Takhle mám aspoň nějakou naději, že se mi splní a můžu umřít s pocitem, že jsem pro svou spokojenost aspoň něco udělala a zkusila to. A teď mi ještě řekni, jak si v mém posledním článku protiřečím, když je to úplně jiné téma?

6 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 10. dubna 2016 v 12:55 | Reagovat

[5]: A já snad říkám, že sedím jen na prdeli a čekám na osvícení? To si snad ani nedovolím tady rozebírat, navíc je to úplně zbytečný, abych ti to vykládala. Mám dojem, že jsme se vůbec nepochopily, proto bych tuhle debatu raději ukončila dřív, než se naseru.

7 Veronika Veronika | Web | 10. dubna 2016 v 14:36 | Reagovat

[6]: Pravda, asi jsme se nepochopily. Jen mi přišlo supr dupr zbytečný mi říkat, jak jsem naivní a to ostatní. Nehledě na to, že NEŘÍKÁM, že je špatně nechat to na náhodě, jen že to není pro mě. Hádat se kvůli tomuhle je fakt pindovina. Promiň, že jsem se asi vyjádřila špatně...

8 svet-helgy svet-helgy | 17. května 2016 v 21:14 | Reagovat

to je dobrý nápad, už jenom ty sny napsat na papír, je krok k tomu, aby se aspoň z části splnily. Já si kolem 17-19 let psala deník vždycky o prázdniny, od té doby jsem je neotevřela. Teď je mi 35  a furt jsem nenašla odvahu se do nich podívat :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. května 2016 v 11:07 | Reagovat

Nějak mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, co bude.
Vždycky jsem žila ze dne na den a ono to jde :-)
Nic neočekávám, takže všechno, co mě potká, je bonus.
Jediný, co jsem doopravdy plánovala a strašně chtěla, je moje nejmladší dítko. No a nakonec to bylo taky plánování ze dne na den :-) Jeden den jsem si nechala vyndat tělísko, pak jsem dobírala antibiotika a pak, najednou, jsem byla těhotná :-)
Jasně, že bych si přála milión věcí. Domeček, zahrádku, zajištěnej život...
Ale to je tak nereálný, že prostě opravdu jen beru to, co přijde :-)

10 princess-baryys princess-baryys | Web | 24. května 2016 v 11:22 | Reagovat

To je suprový nápad, mě by to nenapadlo.
Moje spolužačka má sešit s tím, co bude za dvacet let. Tolik věci si tam napsala, třeba, že bude mít farmu, taky bude žít v Paříži a naučí se francouzsky, kdo ví, třeba se to stane

11 Tajja Tajja | 24. května 2016 v 14:48 | Reagovat

Blbost. Přiletěj mimozemšťani a všichni se můžem jít zahrabat. Někam hodně hluboko, abychom unikli radiaci a laserovým paprskům. Jdu si sehnat lopatu.

12 LiP LiP | 24. května 2016 v 15:10 | Reagovat

Tajja: Jestli přiletí EMzáci, tak z logiky věci vyplývá, že musí umět cestovat rychleji než světlo (třeba transdimensionálně). A s takovými technologiemi to nebude o laserech a radiaci, to je z jejich pohledu pravěk. Kdyby chtěli, tak je po nás, ani si to neuvědomíme. Oni se spíš děsí, co si navzájem a sví planetě děláme.

Jinak k tématu článku, jste tvůrci své  vlastní reality, podle toho je třeba k tomu přistupovat.

13 Chariot Chariot | 24. května 2016 v 15:59 | Reagovat

Je děsivé ztrácet byť jen minutu mého dětství - v Tvém případě mládí - myšlenkami na dospělost.

14 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 24. května 2016 v 16:04 | Reagovat

[9]: A o to větší radost z toho máš :)

[13]: Mě to nepřijde děsivé, ale zajímavé. Rozhodně se ale vyplatí žít okamžikem. Je to umění.. :)

15 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. května 2016 v 17:04 | Reagovat

Ber ale v potaz, že do té doby můžete zemřít. Není to žádné strašení jen prostý fakt. Pak budete na tu jednu vzpomínat s tím, že si určitě přála tohle a tohle atd.
Plánovat deset let dopředu je dost velký předstih ^^^"

16 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 24. května 2016 v 17:06 | Reagovat

Rozhodně zajímavý nápad, člověk alespoň zapřemýšlí nad svou budoucností a vytyčí si cíle, zároveň bychom se ale neměli příliš upínat k budoucnosti, ale žít přítomností :) Zajímavé bude, až si to po pár letech přečtete, pousmějete se nad svými sny a o tom, jak se vše změnilo...

17 Olja:) Olja:) | Web | 24. května 2016 v 18:07 | Reagovat

Tohle je náhodou hrozně super si napsat :) nás donutili si napsat dopis v primě (šestá třída) a nechali nás ho přečíst teď ve čtvrťáku po maturitě .. bylo strašně vtipný číst jaké plány jsem tehdy měla, jaké vztahy s různými lidmi jsem měla a jak se to všechno změnilo :D teď mám po maturitě, čeká mě léto v Itálii a vejška .. myslím,že je čas si taky napsat dopis a přečíst si ho třeba jenom za rok,protože následující školní rok bude plný změn :D

18 Alxemi Alxemi | E-mail | Web | 24. května 2016 v 19:18 | Reagovat

Podobný dopis po nás chtěli napsat jako slohovou práci někdy v osmé nebo deváté třídě. Popravdě si už vůbec nepamatuji, co jsem tam psal a myslím, že jsem to po dokončení základky vyhodil spolu se všemi sešity a učebnicemi do kontejneru na papír. :-D
Mou největší a reálnou tužbou vždy bylo vyrůst a osamostatnit se, což se mi splnilo a jsem proto spokojený. Co se týče vysněného zaměstnání, to už se nevyplnilo, ale s tím jsem tak nějak počítal. A jsem rád, že jsem se za tímhle snem zbytečně dál nehnal. O budoucnosti dnes raději ani nepřemýšlím, když vidím, kam se společnost a hlavně Evropa ubírá. Když umřu v padesáti bude to myslím tak akorát, abych nemusel vidět začátek toho nejhoršího.

19 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 24. května 2016 v 20:01 | Reagovat

[15]: Samozřejmě :D Ale ty jsi nepochopila, že tohle nebyly žádné plány, ale sny.. V tom je rozdíl.. Navíc v článku píšu o tom, že nemám ráda plánování...

20 Sharrie Sharrie | Web | 25. května 2016 v 7:30 | Reagovat

Nápad s napsáním dopisu je to dobrý, něco podobného po nás chtěli ve škole někdy před lety :-D Teď se hlavně spolehnout na kamarádky, aby ti ho skutečně poslali ;-)

21 Myšák Myšák | Web | 25. května 2016 v 9:46 | Reagovat

[20]: Právě předat ho kamarádům a čekat až mi ho za 10 let možná pošlou, jestli si vzpomenou, mi přišlo trochu ujetý. :-)
Nápad je to ale dobrý, provozuji ho taky, akorát jen na 5 let dopředu a většinou z pěti cíly. Když jsem s ním začínala posledně zvládla jsem 3 z 5 + jeden z nich byl trochu nereálný, ale přeci splněný. Teď jsem si postavila laťku trošku výš a jsem zvědavá, zda zase aspoň většinu zvládnu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama