Tak na co čekáš, otevři

1. března 2016 v 21:41 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

"Držim kľuče v rukách, ale neviem kde je zámok."
KALI

Pojem zamknuté dveře pro mně především znamená objevovat něco nového. Něco, co se nachází za těmi zamčenými dveřmi.
Nové objevuji ráda. Ikdyž, upozorní-li mě někdo předem, že na mě ony dveře čekají, někdy se nejprve vztekám. Většinou.
Počáteční strach z toho, co mě čeká, nechuť a lenost pustit se do něčeho nového. O tom, že to nakonec stojí za to, asi příliš hovořit nemusím.
Naposledy to pro mne byl fakt, že jsem byla přidělena jako ošetřovatelka na jiné oddělení. Říkám, ta nechuť jít do toho, jít najednou někam, kde se usmíváte jako blbeček, každýmu vykáte, zjišťujete, co si můžete dovolit. Pro mně úplně cizí a odlišné oddělení. Byla jsem zvyklá čtyřicetkrát denně přebalovat starouše, inzulíny, léky, další přebalování, krmení, rektální čípek, zavést katétr.. Plínky a smrad z nich, kam se podíváš.
A šla jsem někam, kde je dezinfikování, dezinfikování, sterilka, dezinfikování, odvézt prádlo na dialyzační sál, vyměnit bikarbonátový roztoky, dezinfekce, ...
Měla jsem velký strach a taky to podle toho dopadlo. První víkend byl něco jako žvýkat kopřivy. No hnusný..
Držela jsem klíče v rukách, ale nevěděla jsem, kde je zámek. Až mi docvaklo, že pokud ten zámek ihned nenajdu - pro mě ten zámek znamenal jednak vyrovnat se s tím a jednak chtít - nebude to dobrý.
Naštěstí jsem ho zdárně našla.
Výsledek obrázku pro key wallpaper

A mnohokrát v životě jsem se setkala s tím, že jsem stála před zamčenými dveřmi, jako ten nejmenší trpaslík, co nemá vůbec nic, abych našla sílu je otevřít a po cestě k dalším dveřím nasbírala zkušenosti a zážitky, abych tu cestu prožila, ne přežila.
A že mi to někdy nešlo, o tom není pochyb.
A jak říkám, mnohokrát jsem se vztekala, odmítala se s danou situací vyrovnat, nepřipustila jsem si, že jedny vrata prostě práskly a je na mě, abych vešla do těch druhých.
A i to, co vypadalo zprvu jako ten nejkrutější horor, ako ten nejdebilnější vtip na světě, jsem zvládla.
A vy to zvládnete taky.
Jednou jsem se setkala s pacientkou, které je asi třicet let, od malička nechodí, je po mozkové obrně, je dialyzovaná, její matka ji zavrhla, odmítla, ta ženská má strašný zdravotní komplikace den co den. Chtěla jsem jí povzbudit a tak jsem řekla "No já na vašem místě, já bych to nezvládla."
A ona odpověděla:
"Zvládla. Člověk zvládně tolik věcí, který si ani nedokáže představit."
A má pravdu.
Kdyby mi někdo například v deseti letech řekl, co všechno za kurevnosti mě ještě čeká, v jakým časovým úseku budou a jakou budou mít ntenzitu, asi bych mu nevěřila. Nevěřila bych mu, že za dalších deset let tady budu sedět, v klidu psát a těšit se na to, co pro mně jěště život nachystá...
Nemít žádnej strach...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 1. března 2016 v 22:44 | Reagovat

Člověk se opravdu nesmí bát toho, kam ho jednou vítr zavane a toho, co ho čeká. :-) Mnohdy je v naší budoucnosti cesta, kterou sami nevidíme a nakonec je dobrá. :-)

2 čtvrt čtvrt | 5. července 2016 v 11:05 | Reagovat

copak tomu asi říkají zbrojnoší?Že by se i zasmáli?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama