Mě taky...

3. února 2016 v 20:05 | Cherry Steel |  Jak se dělá den

Tak jsem po dlouhé době usedla k blogování.
A téma týdne mi rovnou hraje do karet, protože včera jsem si opravdu řekla, že je to vlastně fakt žůžo žít.
Abych ještě uvedla na pravou míru moji neaktivitu, do života mi udeřila hnusná rána a jakmile jsme se z ní vylízala, ocitla jsem se v maturitním ročníku a najednou i v zaměstnání. Takže mi maturita klepe na dveře a v práci taky nic moc, no tak proto.

Včera jsme jeli z praxe. Jela jsem svojí felinkou, co jsem si ji koupila za peníze z léta a vezla jsem spolužačku. Bylo něco po dvanácté polední a jak si jedem a prndáme, tuhle nějaké docela vzhledné stvoření - stopař.

Tak co, vemem ho?
Seš blbá?
Jo, vemem ho.

Z dálky vypadal fakt luxusně, z blízka už to bylo horší. No tak nic, zesílila jsem rádio, aby neměl potřebu si ten člověk povídat.
V jednu hodinu jsme dojeli na místo, a já věděla, že za neskutečné tři hodiny mám jít na ultrazvuk a bylo pro mne značně nepohodlné jet domů a zpět, alébrž bydlím ještě dalších 25 minut cesty z Blanska. Strašný.
A tak jsem byla domluvená s mým (teď už dlouho bývalým) přítelem, že půjdeme na kafe, povykládat...
Nebyl by to Davídek, aby to na poslední chvíli neodřekl..

Ty, prcku, já jsem v Brně, musel jsem narychlo odjet...

No nic, obličej se mi ozdobil úsměvem. Dyť jo.

A tak já že si nakoupím. v Kauflandu měli mít utěrky pět kusů za sto devět korun, bavlněný.
Zaparkovala jsem jako debil, ale doslova. Tak jsem se chvíli uklidňovala a že přeparkuju, jo. No nezapomněla jsem povolit ruční brzdu? Nevadí.

Prosím Vás, měli byste tu mít utěrky na sto devět korun pět kusů. bavlněný. Nevíte, kde bych je našla?
Jako na nádobí jo? Jo tak tam u hader.

Samozřejmě, že tam žádný nebyly. A tak jsem šla k druhé paní prodavačce, ta vypadala o pár chvil mladší, než ta první.

Jó, to musíte támhle, jinde by nebyly.

Zase hovno..
Utěrky jsem nadobro vzdala a šla do vinných nápojů, protože ty já mám opravdu ráda. A ještě Pepsi a tatranku jsem si koupila.
Dokonale otrávená, protože jdu vždycky pro jednu věc, tudíž si neberu košík. Neměla jsem ho ani teď. Abych Vám věci přiblížila, měřím stopadesátjedna centimetrů a vážím čtyřicetpět kilo.
Až jsem si vítězoslavně položila zboží na pás, jakási senilní kráva vzala svoje zelí a začala mi šťouchat do vína. Mlčela jsem. Nemám ráda fňákající důchodce.
A tuhle se ozvalo pííííííp pííííííp..

Slečno, pípáte.

No neke.

Projděte ještě jednou, to je vaše kabelka.

A tak jsem si uvědomila, jak je to nepěkné, být středem pozornosti. Přišel pán, co má tyhlety věci nastarosti a táhl mě hnusnou uličkou do kanceláře, kde jsem mu vybalila kabelku.
Chtěl vidět boční kapsu. Tam byly vložky, víte, tak jsem jen doufala, že je nebude chtít rozbalit. Nechtěl.
Chtěl vnitřek. No abych nebyla zdlouhavá, pípal deodorant, tuhej. A protože nemám pod pažama nasraný, samozřejmě vypadal nepoužitě. Pán byl ale příjemný, tu a tam se usmál, řekl mně, ať se nebojím. Bodeť..
A tak to pípnul, zjistil, že jsem nic nečmajzla a šlo se. Dokonce mi podržel dveře a omluvil se, taky mi popřál, ať mám pěkný den. Dík fakt.

S mojí výškou mám občas potíže, a tak když jsem si dávala kabelku na sedadlo spolujezdce, musela jsem kleknout na to moje. A že se napiju té pepsiny. Kdybych aspoň nečuměla, jak ten člověk vedle mě zaparkoval ještě blbějc, než já, mohlo to být dobrý. Ale jak byla pepsina naštěrchaná, dostala jsem bájo spršku a jak jsem uskočila, jen jsem se beznadějně dívala na moje sedadlo, který hltá tu sladkou sračku.

Do prdele..

Ještě, že vozím v kufru polštářky od babičky, měla strach, abych viděla na vozovku. Tak ten polštářek mi zachránil zadek. Byl by sladkej..

A tak jsem šla nakupovat do Lidlu, pro pórek a pro džus. Občas, když mám trápení, volám mámě. Za včerejšek jsem jí volala třikrát.

Mami, polila jsem si celý sedadlo.
Doufám, že to bylo něco pořádně sladkýho.
Pepsi cola...
Ty vole.

Tak jsem si šla uvařit do práce kafíčko.
A na ultrazvuk. Čekala jsem 47 minut, aby mi tři minuty jezdil po břiše a pak mě na ten břuch plesknul asi dvacet deka ubrousků..
Mimochodem ten gel jde fakt blbě dolů.
Dobrý to sice není, ale mohlo to být horší. Zažívací potíže jsem sviňa.
No a tak jsem doufala, že už mě žádná zkáza nečeká .. Docela dobrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 3. února 2016 v 20:20 | Reagovat

Krásný blog:)

2 Denise S. Denise S. | Web | 4. února 2016 v 14:55 | Reagovat

Když se daří... To pípání je jeden z mých naprosto iracionálních strachů a kdykoliv nakupuju, prostě se bojim procházet těmi pípáky. Párkrát jsem si taky popípla, tojo. Naštěstí to taky vyvázlo s přáním pěkného dne a úsměvem.

3 Monča Monča | 7. února 2016 v 0:13 | Reagovat

No tak to se povedlo :-D promiň ale musím se zasmát když si to tak čtu na té noční cos mě to doporučila :-D Víš t co tak já na to kafo půjdu s tebou místo Davídka :-* Mám tě ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama